7 Afs 79/2015

7 Afs 79/2015 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Z. V., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2015, č. j. 57 Af 27/2014 – 51,

takto:

I. Kasační stížnost s e zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 2. 2015, č. j. 57 Af 27/2014 - 51, zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „stěžovatel“) ze dne 23. 4. 2014, č. j. 10915/14-5000-14102-707678, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech (dále jen „finanční úřad“) ze dne 14. 8. 2012, č. j. 236245/12/128911400747, jímž byla žalobkyni (dále jen „účastnice řízení“) doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010, a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatel nedostál svým povinnostem vymezeným v ust. § 8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Základní podmínkou pro podrobení příjmů dani z příjmů je existence příjmu na straně daňového subjektu. Není-li příjem přičitatelný daňovému subjektu a ve skutečnosti je příjmem někoho jiného, nelze mu vyměřit, resp. doměřit daň z příjmů. V dané věci vznikly již na počátku daňového řízení objektivní pochybnosti, zda příjmy uvedené v daňovém přiznání účastnice řízení jsou skutečně jejími příjmy. Při zahájení kontroly bylo jménem účastnice řízení sděleno, jak předmětné obchody probíhaly s tím, že „Peníze chodily na účet Z. V.“. Nebylo však tvrzeno, že by příjmy, které došly na účet účastnice řízení, byly výsledkem její činnosti. Ve vztahu k předmětu podnikání, tj.

nákup zboží v USA a jeho následný prodej přes internetový portál Aukro.cz, byl relativizující i věk účastnice řízení (nar. 1939). K realizaci předmětných obchodů totiž byla nezbytná výborná znalost moderních informačních technologií, jíž obvykle lidé nad 70 let nedisponují. Otázkou tedy bylo, zda ve skutečnosti nedošlo pouze ke zneužití bankovního účtu účastnice řízení pro aktivity členů její rodiny. Této skutečnosti si byl stěžovatel vědom, když v listině ze dne 21. 2. 2013 označené jako „Doplnění odvolacího řízení k odvolání daňového subjektu“ tyto pochybnosti popsal asoučasně finančnímu úřadu uložil je odstranit. Z doplněného řízení pak rozhodně nevyplývá, že by tyto pochybnosti byly odstraněny. Naopak se jeví, že bylo prokázáno, že příjmy plynoucí z předmětných prodejů nebyly výsledkem činnosti účastnice řízení, ale jiných členů rodiny a že její bankovní účet byl jimi pro jejich aktivity zneužit. Není jediný důkaz, který by svědčil pro závěr, že předmětné obchody realizovala účastnice řízení a že příjmy došlé na účet vedený na její jméno byly jejími příjmy. V tomto směru je nepodstatné, že předmětné příjmy byly uvedeny v daňovém přiznání za rok 2010. V souladu s ust. § 8 odst. 1 věta druhá daňového řádu nebyl stěžovatel oprávněn ignorovat výsledky daňového řízení, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že účastnice řízení neměla s předmětnými obchody nic společného. Stejně tak jako byl zneužit její bankovní účet, mohlo být daňové přiznání vyplněno a podáno osobou odlišnou od osoby účastnice řízení. Stěžovatel dále pochybil, když nevyslechl svědkyni Z. K. s odůvodněním, že tato osoba jako zástupkyně účastnice řízení, se mohla vyjádřit kdykoli v průběhu daňového řízení. Tento důkaz účastnice řízení navrhla k prokázání jí tvrzených skutečností, které stěžovatel vyhodnocoval nedůvodně v její neprospěch. Důkaz tak nebyl bez souvislosti s předmětem řízení, měl potenciálně vypovídací schopnost a ...